V roce 2011 jsem nalezl v místním novostrašeckém muzeu pětašedesát let starý dopis pátera Františka Syky, v kterém muzejního správce upozorňuje, že by bylo velice dobré zachovat na jednotlivé bývalé faráře a kaplany obrazové a textové vzpomínky. Vyzval proto město, aby se našel někdo, kdo by tyto informace a fotografie dokázal nejen vypátrat, ale rovněž i zpracovat a uchovat je tak pro příští generace. Městské muzeum mu tehdy odpovědělo, že by to bylo jistě vhodné a patřičné, ale protože, jak je známo, faráři potomky nemají, bylo by velmi obtížné, ne-li přímo nemožné, tento projekt uskutečnit.
Po přečtení tohoto dopisu jsem si řekl, že se pokusím přání P. Františka Syky, který patřil mezi nejobětavější a nejoblíbenější novostrašecké kněze, po více než půl století splnit sám. Věděl jsem, že po tolika desetiletích, resp. po uplynutí doby téměř tří generací, bude velmi náročně vypátrat cokoliv osobního, a z toho poté sestavit portréty jednotlivých kněží, včetně jejich podobizen.
Přesto jsem se o to pokusil.
Ke každému knězi jsem si zhotovil určitý rodokmen a na jeho základě jsem v terénu pátral po jejich synovcích, prasynovcích, praprasynovcích či dokonce prapraprasynovcích. Právě od těchto nalezených vzdálených příbuzných jsem postupně získal velké množství portrétů dotyčných kněží (celkem je v knize uvedeno 190 dobových fotografií).
Životní příběhy jednotlivých farářů a kaplanů jsem sestavil nejen na základě dobových písemností, které jsem nalézal v nejrůznějších archivech, muzeích a soukromých sbírkách, ale také díky svědeckým výpovědím nepřímých potomků a známých dotyčných kněží.
Do jaké míry jsem přání Otce Františka Syky splnil, to se již od něj samotného nedovím, nicméně jsem osobně rád, že se mi podařilo skutečně na poslední chvíli, za spolupráce několika desítek milých a obětavých lidí, vytvořit u 32 novostrašeckých farářů a kaplanů jejich portréty a životní příběhy.
Kniha bsahuje 190 dobových fotografiích, většinou z rodinných archivů pozůstálých.
